Básničky
- Ztratila jsem tě
Ztratila se slova lásky,
ztratila se kvítka sedmikrásky.
Rok za rokem se předbíhá,
dní cos mě líbal ubývá.
Já chtěla svět s tebou obletět,
do oblak s tebou vyletět.
Teď už každý jdeme cestou svou,
ty však ve dne, já jen tmou...
- TY & JÁ
Když tůně v očích tvých se pláčem zakalí,
já tiše poslouchám,co rty tvé mi šeptají.
Tak nwříkej už nic, teď to ticho poslouchá,
v tom tichu jsi ty a já tě objímám.
Neříkej už víc, vždyť tohle všechno vím,
zastavím čas a pak tě políbím.
A až nás dnešní noc do tmy zahalí,
stále budu vidět teplo v očích tvých.
Teď možná víš, co to ticho znamená,
asi spolu letíme,já jsem ty a ty jsi já!
Nechci jinde být, mé štěstí je náruč tvá,
z našich životů se třetí udělá.
Tak neříkej už nic, těď to ticho poslouchám,
v tom tichu jsem já a tebe objímám!
- Jsi....
Jsi vzduch, díky němž žiju, jsi voda,kterou denně piju.
Jsi vítr, co mi cuchá vlasy, jsi obrázek královny krásy.
Jsi vzpomínka, co mě hřeje, jsi led co v mývh rukou taje.
Jsi rozkvetlá květina na louce, jsi zlatá rybka v potoce.
Jsi zářící měsíční svit, jsi mé velké lásky cit.
Jsi ptačí zpěv, co mě ráno budí, jsi ruka vášně co mě hladí.
Jsi obrázek, co jsem malovala, jsi vše,co jsem kdy milovala.
Jsi štěstí,které chytila jsem do dlaní,proto prosím...
Vrať se mi...=o)
- Lež
Byl jsi můj jediný,kterého jsem měla.
Byl jsi i ten, koho milovat jsem chtěla.
Však lhal jsi mi, a to nejde odpustit.
Nezbylo než vstát a navždy tě opustit.
Tvá ústa říkala,že měl jsi mě rád,
tedˇtomu nevěřím-uměl jsi jen lhát.
Tvá ústa říkala slova plná něhy a lásky.
Všechno však prazrdail polibek té cizí krásky.
Chci na tebe zapomenout.
Nenávidím lháře!
Ta rána však velká jw jak polární záře.
Prosím, nech mě jít...
- Stesk
V očích se odráží zlomené srdce,
slzy stékají po tvári,
zapomenout se nechce.
Já mám Tě ráda stále,
však marně čekám na Tebe,
nevím co bude dál.
Sama bez naděje,
že budeš mě mít rád,
prežívám ten zub času.
Pamatuj, navždy budeš víc
než kamarád,
já nikdy nezapomenu
na Tvoji vnitřní krásu.
Dno je samá díra
a já tam ležím
Barevnost se ztrácí
a moje mysl padla
~
K čemu je ten
co nás tak trápí
Proplouváme životem
v nesmírné zášti
~
Proplouvám temnotou
kdo světlo rozžhne
Je to cítit slabotou
a já rezignuji
~
Křídla se lámou
andílku kde jsi?
Proplouváš tmou
bez pomoci
~
Protkaná smutkem
co mění se v depresi
Ovlivněná mrakem
co černě barvíš si
~
Slzy zde padají
na černou líc
Do klína kanou
myslíš na co já, sic?
~
Pírka ti padají
černé dno je pod tebou
Tváře se smějí
a dusíš se temnotou
~
Bezmocnost je strašná věc
kdo ti v ní pomůže?
Prášky to budou jest
života tě zbaví
~
Myšlenky odchází
na dlouhou pouť
Kam se ztrácejí?
proč se pro ně rmout
~
Můj život je černota
proč v ní žít
Kolem mě jen prázdnota
sladký jed pít
~
Jít dál černou ulicí
bez nároku k pomoci
Na krásnou smrt myslící
jen tři slova si říci
TAM
Tam někde uvnitř mě,
kde je pro mě láska vším,
tam já tě miluju víc a víc.
Tam na pokraji samoty
já volám na tebe až do úplné němoty.
Tam, kde na tebe myslím pořád,
věřím, doufám,... a sním.
Tam, kde potkám tě zas,
pro mě zastaví se čas.
Tam, v srdci mém,
jsi teď jediný, kdo mi z něj nejde ven.
Tam venku v dešti mě kapky přikryjou
a já se stanu navždy tvou.
Tam někde, kde je ráj,
tam jsme už asi dávno spolu,
ty nevidíš jinou
a zasypáváš mě láskou svou.
Tam v budoucnu, steskem po tobě
mě láska k tobě třeba zabije.
Tam někde, až se jednou blíž poznáme,
od té chvíle už budu milovat věčně,
dlouze, něžně, ohnivě, šíleně, nekonečně,
vášnivě JEN TEBE!
Vždy když
Když usínám, myslím na Tebe!
Když pláču, koukám do nebe!
Když mě objímáš, tělo se mi chvěje-
Tvými polibky mi srdce rozehřeje!
Když se směju, hladíš mě po vláskách.
Povídáme si spolu o andělích a o láskách.
Když mi chybíš a mám v srdci žal,
vzpomínám na to, cos mi povídal.
Když mě chceš potěšit, říkáš mi vyznání.
Slovíčka taková, co smutek vyhání.
Když mě jen tak škádlíš, Tvé oči se smějí.
Na rtech cítím Tvé polibky, co hřejí!
Kdybys nebyl, asi bych se zbláznila.
Někdy mi říkáš, že jsem Tvá víla spanilá.
Miluju Tě a je hodně způsobů, jak to říct.
Věř, že naší lásku, cítím stále víc.
Pro tebe
Vždy když o lásce přemýšlím,
jen jedna otázka mě napadne.
Ptám se, zda-li je láska pocit,
nebo jen pouhé slůvko záhadné?
I já jsem několikrát milovala,
nevím však jakým slovem říct to mám.
Ne, žádná láska slovem se říct nedá,
tu si musí zažít každý sám.
Ale teď mám novou věčnou lásku,
všechny dávné lásky jsou ty tam,
vím to, protože z té nové pravé lásky,
zcela jiný pocit, v srdci, mám.
Chci tvou lásku pro sebe jen mít,
nikomu ji nedat ani nepůjčit.
Celý život jen a jen s ní žít,
zemřít s ní i do nebe s ní jít!
Ty jsi má láska...
Vzpominka
Vzpomínáš... kolikrát denně mobil zapípal,
jak u srdce v tu chvíli hřálo,
a každý z nás věděl, že není sám,
štěstí nám přálo.
Vpomínáš... jak nás strašně bavil svět,
tys byl mým sluncem a já nebe,
nechtěli jsme vůbec dospět,
stačilo, že měli jsme navzájem sebe.
Vzpomínáš... na to co si mi šeptával,
jak za ruku ses se mnou vodil,
na rty tak sladce líbával,
byl na mě pyšný, se mnou se chlubil.
Vzpomínáš... na ty dvě slůvka lásky,
obrovské ticho a vůně lesu všude kolem nás,
na ty noční hvězdy - krásky,
jak rychle nám plynul čas.
Vzpomínáš... na ten polibek poslední,
jak z tváře si mi slzy stíral,
slíbil, že to přeboli,
ani nevíš, jak moc si tenkrát zalhal.
Vzpomínám... bolí to snad ještě víc,
po tom všem nestačí, že lituji,
krom tvé lásky nechci nic,
snad abys věděl... STÁLE TĚ MILUJI!
Růže v zimě nekvete
Sedím na posteli a z okna koukám,
pochmurnou písničku si přitom broukám.
Přemýšlím, má-li to tak být,
jestli mi nemělo alespoň něco po tobě zbýt.
Já jsem tady a ty jsi tam,
jen co si na to vzpomenu,
už slzy v očích mám.
Všichni jdou v černém na tvůj obřad,
jen já sedím doma pořád.
Zatrpklá a cítím se sama,
byla to pro mě dost velká rána.
Ani náplast to nespraví,
i když to tak moc bolí,
ještě chvíli a ta bolest mě skolí.
Koukám na tvou fotku
a padají mi na ní slzy.
Chtěla bych tě vidět,
a chtěla bych tě vidět brzy.
To byla moje poslední slova
než se ta nehoda stala.
Moje poslední slova než si tě smrt vzala.
Vzala si tě zčistajasna
a tím naše láska navždy zhasla.
Myslím na tebe den co den,
uzavřela jsem se do sebe,
nechodím už ani ven.
Křičela jsem v poli jak nespravedlivý je ten svět,
když tu znenadání u nohou mi ležel květ.
Růže v zimě nekvete,
ale ta vůně, ta mě nikdy nesplete.
Cítila jsem v sobě strach i štěstí,
a ocitla se na rozcestí.
Klikatou cestou za tebou přjdu,
a nebo zůstanu tady a sama budu.
Něco mi říkalo tichým hlasem,
až zůstanu tady, že pro smrt ještě mladá jsem.
Proč si tedy vzala tebe?
Už mě srdce zase zebe.
Chybí mi tvé pohlazení,
chybí mi tvůj hlas a smích.
Proč si umřel zrovna teď, když napadl sníh?
Všechny děti radují se a topí se ve všech svých dárečcích,
a ty si jen tak umřeš teď... o vánočních svátcích.
Tohle čtu teď u tvého hrobu,
a než se z toho vzpamatuji,
to potrvá ještě nějakou dobu.
Mám jedno malé přání
Mám, lasko, jedno malé přání.
Je to můj malý sen.
Prožít s tebou milování
a milovat se celý den.
Jsi úsměv, který nemám,
jsi něha, kterou hledám,
jsi láska, co mi schází,
jsi štěstí, co mě doprovází.
Když jdu, lásko, večer spát,
vzpomenu si jak mám tě rád.
Vzpomenu si na tvou krásu, na tvůj smích,
nemohla bych bez nich žít.
Miluju tě strašně moc,
ale teď už dobrou noc.
Láska je to, čemu dovolujeme, aby nám ubližovalo.
Krása uvnitř tebe
Znám vzácné místo ukryté,
co žádné oko nevidí,
kam vstoupit smí jen přátelé
a ostatní jen závidí.
Tam všude rostou květiny
a nikdo je tam neničí,
louky jsou plné motýlů
a sladká vůně jehličí.
Tam svítí slunce je modré nebe,
a ptáci zpívají.
Ta krása je uvnitř tebe,
neznalí marně hledají.
Tam kopretiny tančí s chrpou,
zvonky jim k tomu cinkají,
obloha se zdobí duhou,
jitrocel léčí churavý.
Tam mír a klid panuje
a peníze se nenosí,
vždy po ruce je vlídné slovo
a o pomoc se neprosí.
Celý ten ráj ty nosíš v srdci svým,
i když je zrovna raněný,
jen ukaž ho těm hodným, ať se to dozví,
jen pospěš,něž jejich srdce zkamení.
A já půjdu prosit anděla,
ať už tvé srdce nebolí,
a mít tu moc, tak sám ho uzdravím,
i když má ústa oněmí.
To pro ten ráj, pro čistý srdce tvý,
jen ať už neslzí,
tak ukaž ho těm hodným, ať se to dozví,
snad není pozdě, ať je to nemrzí.
Chci říci lidem všem
co ta místa neznají.
Tam v nitru lidí blízkých je lásky dost a dost,
jen ať dobře hledají.
Na té cestě lidí k lidem, za štěštím,
někdy stačí dát jen znamení,
a patří-li k těm hodným, pak se to dozví,
že nikdy není pozdě na nová přátelství.
Básnička o lásce
Sněhová vločko v horkém letním dni
v mých dlaních rozpouštíš se mi.
Je něco málo po poledni,
sluníčko objímá Zemi.
A já objímám, lásko, tebe,
mezi bodláky kopretinu,
seslalo mi tě samo nebe,
s tebou už nebojím se stínů.
Byla tma a venku pršelo,
děvče se domů vracelo.
Na zastávce chlapec stál
a dívka stála opodál.
Dívka lásku jemu vyznává,
ale časem omyl poznává.
On jí přeci hoden není,
když dělá,že o ní neví.
Dívka se pak doma trápila,
samým smutkem talíř rozbila.
Střepy přeci přináší štěstí
a dobrý osud nám věští.
Ze tmy krásné oči žhnou,
ruce sápajíce se tmou.
Myšlenky se rychle střídají,
ale spát dívce nedají.
Deprese jí opět postihla
a ona se tomu nevyhla...
Bloumám v labirintu ulicí,
slzy se mi v očích lesknou,
už pomalu nerozeznám chodník se silnic,
jdu tam kam mně mé nohy vlečou.
Dala jsem ti k mému srdci klíč,
a ted mě to moc bolí,
chci hned jet někam pryč
a na chvíli zapomenout na okolí
Srdce mé si zpřelámal a klíč k němu zahodil
ani chvilku si neváhal a s něakou holkou se za ruku vodil
To ti neodpustím ty to víš,
ale co sis nadrobil to si i sníš..
kamarádem jsi mi,
možná i víc,
pokaz to ještě víc a už pro mně nebudeš nic
Smrtelná láska
Jdu černou tmou,
a nad námi přemýšlím,
skončit s tou hrou,
co hraješ dnes zamýšlím.
Lásku jsme zažili ,
teď je však konec,
moc jsme se vzdálili,
přesáhli hranic...
Jdu nyní k tobě,
všechno to ukončit,
Vidím se v hrobě,
už mrtvá chci být...
klepu na tvé dveře,
říkám slovo KONEC,
žiletka už řeže,
již zvoní ten můj zvonec...
Bez tebe se nedá žít,
radši život skončím,
s toho radost budeš mít,
spíš než když se zhroutím..
Konec
Stála jsem na kraji propasti,
dívala se dolů.
V myšlenkách
vzpomínala,
jaké to bylo,
když ještě byli spolu...
Ten čas však pryč je,
už nikdy ho neuvidí,
jak se raduje...
Nikdy! Nikdy!
To slovo je až děsivé,
ale pro tuto chvíli se jí
stalo osudné.
Proč?
Ptala se sana sebe...
To jediné slůvko
PROČ jí neustále znělo
v hlavě.
Cítila, že už nemůže
dál,
...najednou ho viděla,
jako by před ní opět
stál...Udělala krok vpřed,
její tělo bylo čím dál
tím lehčí,
z očí jí tekly slzy,
ne však slané,
ale krvavé,
ty z duše uroněné!
Padá...
ale už brzy se s ním
setká
a bude opět št´ástná...
Pláč
Sedím na ulici,
všechno se se mnou točí,
před očima vzpomínky
z té proklaté lásky.
Je to minuta, možná dvě,
co rozpadlo se mi nebe,
co rozpadl se mi svět,
bolest v srdci se krčí,
a všichni se na mě mračí,
mračí se do zimy,
z lásky zbyly jen trhliny,
trhliny v mém srdci,
co tolik tlačí.
Budeš mi znovu lhát,
že máš mě tolik rád?
Zalhal jsi!
,, Miluju tě, " říkal jsi.
Děkuji
co prolomily mezi náma
ledy.
Děkuji za tvé pohledy,
co do očí mi hleděly.
děkuji za tvou
přítomnost,
co postavila mezi námi
pevný most.
Děkuji za tvůj čas,
co dohromady dal nás
zas.
Děkuji za tvou lásku tvou,
tou mou vrácenou.
Děkuji za tebe,
co bych byla bez tebe?
Miluju Tě,
jen Ty jsi láska má,
tak něžná, vzrušující,
jediná.
Miluju Tě stále víc,
každá den toužím stokrát to říct,
že jen s Tebou lásku prožívám
aTvým jménem na rtech
stávám i usínám.
Miluji Tě,
tak nenechávej mne už samotnou,
přijd´ a do svých dlaní vezmi ruku
mou.
Bez Tebe se mé srdce souží,
zašeptám ti do ouška, po čem toužím
a jak moc Tě miluju...
Vyznání
Oči, jako dvě lesní studánky.
Rty, hebké jako pírko,
ale když tě políbí,
probudí vášenˇ.
Úsměv,
co září a hřeje víc než letní sluníčko.
Srdce, plné lásky a dobroty.
Tohle je člověk, kterého miluji,
to jsi ty!
Láska
. Zradil-li tě ten ,
kohos milovat chtěla,
odpusť mu a zapoměň,
žes ho kdysi ráda měla.
. V zahradě růže voní a já se Tě ptám,
proč se ti dva támhle milují a já slzy polykám.
. Nabídnout přátelství tomu,
kdo touží po lásce,
je jako nabídnout chléb tomu,
kdo umírá žízní.
. Netrhejte motýlům křídla,
protože pláčou.
Nešlapte po květinách,
protože jsou krásné.
Neničte lásku,
protože láska kvete.
A hlavně nezabíjejte lidi,
protože se mají rádi.
John Lennon
. Jsem krásný, jsem něžný......
Jsem krutý, jsem život,
tak utři slzy jdi a žij!!!
. Až na střepy se rozbije můj nejkrásnější sen,
utřu slzy, zatnu pěsti, vždyť přece střepy nosí štěstí.
. Líbám, tedy žiji!!!!
. Svět je krásná kniha,
ale nemá cenu pro toho,
kdo neumí číst!!!
. Život je pes,
a my jsme jeho patník.
. Ženě stačí poznat dobře jednoho muže,
aby pochopila všechny ostatní.
Muž může poznat všechny ženy
a přesto nepochopí ani jednu.
. Byli jsme dva a měli
jen jedno srdce.
. Nepokoušej se smutek
utopit v rumu!
- umí plavat-
. Miluji život,
protože mi dal Tebe.
Miluji Tebe,
protože jsi můj život.
. Rozum mi říká: ,,Zapomeň!"
Ale srdce mi říká: ,, Vydrž!"
. 1. Ten Ti první dopis čmárá!
2. Ten Ti v srdci lásku hádá!
3. Ten Tě nazve hloupou husou!
4. Ten Tě podí sladkou pusou!
5. S tím se budeš zítra radit!
6. S tím se budeš kamarádit!
7. Tohohle Ti osud dává!
8. A to je ta láska pravá!
. Láska je žena a muž.
Láska je chleba a nůž.
. Milý ty, píši ti, přijdi tam, ty víš kam.
Přines to, ty víš co.
Máš-li jen mně,víš o koho jde.
Máš-li jich víc nevíš nic.
. Moje milé zlatíčko, ulétlo mi srdíčko,
až jej chytíš, bude Tvé, na oplátku pošli své.
. Posílám Ti pozdrav z dálky, Tvá bublinka z minerálky!!!
. Tak jako ptáčkové milují ráj,
tak jako motýlci milují máj,
tak jako andílci milují nebe,
tak i já miluji Tebe.
. Měl si moc hezké oči,
a já vím, že takové
už nepotkám.
Měl jsi moc hezké oči,
hluboké jak studánky,
co k nim chodí pít ta štíhlá laň.
Měl jsi moc hezké oči,
ale já do nich hleděla
jen krátce.
Měl jsi moc hezké oči,
ale já poznala,
že jsou to oči zrádce.
. Čeho se na nás dopustili druzí,
s tím už se nějak vyrovnáme.
Horší je to s tím,
čeho jsme se na sobě dopustili sami!
. Přišel duben a s ním první láska.
Přišel květen, vodili se za ruce
a měli k sobě stále blíž.
V červenci šla k lékaři.
V srpnu už nepřišel.
Teď čeká na březen.
V něm totiž ještě někdo
přijde a ona čeká.
Už nebude sama.
. Co je láska?
Dvě duše- jedna myšlenka,
dvě srdce- jeden tep.
. Kolik písku v moři,
tolik utrpení v lásce!
. Přišel jsi do mého života,
když jsem byla sama,
teď tě budu potřebovat navždy.
. Miluj vždy, když jsi milována,
ale neplač, když budeš zklamána.
. Zklamaná láska je jak zvadlý květ,
pro jednoho chlapce nedej zkazit svět!!!
. Viď, že nebudeš plakat,
až přijde ten den,
který rozbije tvůj sen
na 1000 střepů?
Neplač, zatni pěsti,
vždyť říká se,
že střepy přinášejí štěstí!!!
. Proč se bát pusy?
Líbat se musí,
je to věc nutná!
Tak sladce chutná!!!
. Hledej perly- najdeš písek,
hledej štěstí- najdeš klam,
hledej přítele- zůstaneš sám.
. Dvě krásné věci
skrývá srdce mé,
jedno je láska,
druhé jméno tvé.
. Noční déšť
Mám ráda, když čas od času
pláčou mi mraky do vlasů.
Ty, kapičko, stékej po tváři až
do mých úst a kazit radost mou
nikomu nedopusť.
Hebounce pohlaď i ty nedočkavé
dlaně a nedovol času vrýt víc
vrásek na mě.
Noční slet kapek mi i něžnost přináší,
jež vsakuje se do mých kamaší a
prostupuje kůží mou,
teď svěží, snad i opilou.